Všechny odznaky pro střelce zavedené v roce 1928 a pro miřiče a dělovody v roce 1929 jsou duté a byly raženy z 1 mm silného tombakového plechu (podložka společně se štítkem zbraně). Připínací jazýček je z 0,7 mm tlustého tombakového plechu. Je 10 mm široký a má asi 12 mm od horného okraje přibližně 5mm půloblouček směřující nahoru od zadní stěny podložky. Horní část jazýčku je přiletovaná na zadní stranu odznaku. Takto zhotovené odznaky byly dále chemicky upravovány, hnědě mořeny a voskovány, aby byla docílena požadovaná povrchová úprava. Tyto odznaky měly 2 stupně. Odznak pro střelce odpovídal uvedenému popisu, ale odznak 1. třídy měl štítek se zbraní postříbřený, nelesklý na způsob starého stříbra. Následně bylo rozhodnuto o zvýraznění odznaku pro střelce 1. třídy a další vyráběné odznaky měly postříbřený štít lesklý.

Střelecké odznaky vyráběné od roku 1938 se liší tím, že byly vyráběny ze silnějšího materiálu a byly složeny ze tří částí: nosné podložky, štítku a připínacího jazýčku.

Nosná podložka byla ražena z tombakového plechu 1,8 mm tlustého. na její zadní levé straně je ražen malý státní znak 6x5 mm. Může být také umístěn na připínacím jazýčku. Odznaky vyráběné v pozdější době tento znak nemají, ale mají na jazýčku vždy příslušný znak výrobce, některé nemají znak žádný.

Štítek byl ražen zvlášť z tombakového nebo pakfonového plechu o tloušťce 1,8 mm a je na nosnou podložku připájen. U dalších vyráběných odznaků byl také ražen ze slabšího plechu (0,8-1 mmm) a byl k ní připojen pomocí dvou, tří nebo čtyř ohýbatelných příchyytek. Je na něm vyražena příslušný odbornost.

Připínací jazýček byl z tvrdého hodinářského plechu 1 mm tlustého a 12 mm širokého. Ve vzdálenosti 12 mm od horního okraje má přibližně 5 mm široký půloblouček směřující směrem nahoru od zadní stěny nosné podložky, ke ketré je přichycen 2 nýtky. U později vyráběných odznaků je přivařen.

Všechny odznaky mají tvar kruhu o průměru 46 mm s přesností 0,5 mm.

Rozlišení odznaků podle výkonnostního stupně:

- odznaky pro střelce, miřiče, vrhače granátů a granátníky mají podložku i štítek z tombakového plechu, jsou matovány a mořeny, ze štítku odznaku a zbraně je moření lehce setřeno,
- u odznaku pro střelce, vrhače granátů a granátníky 1. třídy je štítek z pakfonového plechu, je postříbřen, matován a zbraň na něm vyražená je leštěná,
- odznak pro elitní střelce, dělovody, vrhače granátů a granátníky má podložku z pakfonu, ta je postříbřená, štítek je z tombaku a je pozlacen, odznak je matován, zbraň na štítku je leštěná

Způsob nošení odznaku

Odznaky se nosily na poutku, které bylo připevněno uprostřed levé náprssní kapsy blusy. Na plášti, pláštěnce, kabátu, na koženém kabátu a na pracovním obleku se tyto odznaky nenosily.

Dostala-li osoba mužstva dva různé odznaky, nosily se uprostřed levé náprsní kapsy pod sebou tak, že odznak vyšší třídy byl vždy nahoře. Jinak byly umístěny podle toho, jak byly za sebou uděleny.

Pokud osoba dostala tři různé odznaky, nosily se na levé kapse ve tvaru rovnostranného trojúhelníku jeden nahoře a dva dole.

Osobám mužstva v záloze, které měly nárok na nošení odznaku, zapůjčil se odznak po dobu cvičení ve zbrani.

Odznaky se nesměly leštit a podkládat výložkovým suknem.

Osoby mužstva, které měly v době prezenční služby nárok nositi některý z odznaků, dostaly při odchodu z činné služby za kadý odevzdaný odznak tentýž pamětní miniaturní odznak v destičkách z kartonového papíru, které byly zároveň průkazem o vyznamenání získaném v přeboru ve střelné zbrani. Destičky na odznak pro střelce a miřiče jsou barvy světle modré, pro střelce I. třídy a pro dělovody světle zelené, pro elitní střelce z pušky okrově žluté. Pamětní miniaturní odznaky se nosily jen na občanském oděvu na levé klopě límce nebo na levé straně prsou svrchni součástky oděvu.

(zdroj: http://www.1-prapor-sos.wz.cz/clanky/odznaky.html)